Ulriken - 29.9.2004

Galerie

Na Ulriken jsem se celou dobu moc těšil. Je to nejvyšší ze sedmero hor kolem Bergenu a při pěkném počasí slibuje rozhodně nevšední výhled na celý Bergen. Na Ulrikenu je vysílač, který je nepřehlédnutelnou dominantou nad Bergenem. Na Ulriken se dá buď vylézt pěšky nebo dojet lanovkou. S Janou jsme zvolili lanovku, abychom pak stihli ještě procházku po horách a pěšky dojít zpátky na Hatleberg. A taky se nám nechtělo šlapat do takového krpálu;-) Lanovka je malá se dvěma kabinkami, jedna kabinka je tradičně žlutá a druhá červená. Je z ní celou cestu krásný výhled na celý Bergen.

Nahoře je kromě vysílače a konečné stanice lanovky ještě malá restaurace s obchůdkem se suvenýry. Samotný vrchol Ulriken je ještě o pár set metrů dál a jen o pár metrů výš, takže zespodu z Bergenu není vidět a tak se zdá, že na samém vrcholu stojí vysílač. Na vlastním vrcholu Ulriken je jen kamenná mohyla, kterými jsou značené vrcholy a cesty. Od Ulrikenu vedou cesty buď na jih nebo na severovýchod. My jsme šli tou severovýchodní, která se postupně stáčí na sever a obchází tak velké údolí jakoby vklíněné mezi Ulriken a Floyen.

Cesty po vršku byly neskutečně veselé. Sice už byly lépe značeny než chodníčky z Rundemannen, ale byly úplně stejně mokré a bahnité. Přes obzvláště rozlehlé bažiny byly dřevěné chodníčky, které byly strašně kluzké, takže o zábavu nebylo nouze. Celou cestu bylo neskutečně krásné počasí a úžasný výhled kolem dokola. Na horách nad Bergenem je vidět, že hory jsou v podstatě velká náhorní plošina rozřezaná fjordy a údolími na menší kousky, všechny hory jsou v zásadě stejně vysoké a vrcholy a hřbety mají ploché. Pochod po hřebeni je tak v podstatě pochod po pláni a bez dalšího převýšení.

Tak jsme došli až k údolí, které rozděluje hřeben, po kterém jsme přišli, a hory v okolí vrcholu Rundemannen, na který jsme měli namířeno. Údolí je v několika kaskádách, které vyplňují dvě jezera. My jsme přešli mezi nimi a za chvíli jsme byli na Rundemannen. Z toho byl tentokrát krásný výhled na celý Byfjorden. Zpět na Hatleberg jsme se nechtěli vracet stejnou cestou jako předtím z Floyenu a tak jsme vymysleli, že půjdeme ještě kousek dál po hřebenu a pak sestoupíme přímo k jezeru Munkebootsvatnet nad Hatlebergem. Plán to byl sice dobrý, ale cesta byla čím dál tím mokřejší a bahnitější, několikrát jsme museli bažiny obcházet houštím a nebo opatrně zjišťovat, jestli nejsou na boty moc hluboké.

Nakonec jsme přece jen nějak dočvachtali až k jezeru Munkebootsvatnet, od kterého je to na koleje už jen kousek.

Nahoru Galerie