Flåm and seakayaking - 24.9.2004

Gallery

Norsko je zemí fjordů a o Bergenu se říká, že je k nim branou. Podél pobřeží a v největších fjordech se dá lodí cestovat docela rychle a pohodlně, ale pouze v létě. Na přelomu září a října sezóna končí a doprava na některá místa je docela problém. Naštěstí Jana na návštěvu přijela právě včas. Předpověď počasí na víkend sice nebyla úplně ideální, ale kdyby se člověk v Norsku omezoval kvůli počasí (hůř – kvůli předpovědi), nikam by se nedostal. A tak jsme v pátek ráno nasedli na katamarán a z centra Bergenu vyrazili směrem k Flåmu, tentokrát však po vodě. Počasí ráno vypadalo docela bídně, ale jak jsme se vzdalovali Bergenu, postupně přestalo pršet a nakonec vysvitlo i slunce.

Z Bergenu se na sever pluje v pásu ostrovů při pobřeží, takže se loď v podstatě nedostane na otevřené moře. To bylo mimochodem asi dobře, protože foukal docela silný vítr a na rozlehlejších vodních plochách byly vlny, které s katamaránem pěkně houpaly. Jak by to asi vypadalo na otevřeném moři… Cestování katamarány je pohodlné a rychlé. Kdo si chce po cestě užít čerstvého vzduchu, může se zvednout z měkkých sedaček a vyjít z teplé kabiny na zadní palubu. Při rychlosti kolem 50km/h tam sice docela fouká, ale výhled je lepší než zevnitř. Na pobřeží lidé vodou opravdu žijí. „Pouliční“ osvětlení postavené na břehu nebo na malých ostrůvcích je neskutečně roztomilé, ostrůvek s lesíkem, domkem, loděnicí (místo garáže) a stožárem s vlajkou byl skutečně k sežrání:-)

Asi po dvou hodinách jsme dorazili do Sognefjordu, nejdelšího fjordu Norska, a přestoupili na jiný trajekt, který nás dovezl až do Flåmu. Cestou bylo stále hezčí a hezčí počasí, svítilo slunce a nad Sognefjordem se udělala krásná duha. Tentokrát byl Sognefjord o mnoho hezčí než při posledním výletu na ledovec, pěkné počasí dělá divy. Spoustu času jsme strávili na otevřené palubě a kochali se výhledem. Ze Sognefjordu se do Flåmu jede jižním ramenem – Aurlandsfjorden. Asi 15km předtím, než Aurlandsfjorden končí ve Flåmu, se z něj jihozápadním směrem odděluje Nærøyfjorden, který se stal cílem naší kajakářské výpravy v sobotu a v neděli. Jízda na lodi je velmi příjemná a čas krásně utíká stejně jako stěny fjordů kolem lodi.

Do Flåmu jsme dorazili v půl druhé, po šesti hodinách strávených na lodi. Nelze se nezamyslet nad tím, jak dlouho to asi trvalo lidem, než někdo vymyslel tyhle katamarány, než měly lodě motory a než byla v roce 1923 postavena železnice z Flåmu do Myrdalu… Na plachetnici to prý trvalo celý den, katamarány zvládnou 250km za pět hodin, tedy třikrát rychleji. Každopádně teď tu železnice je, byť v pátek odpoledne nacpaná k prasknutí. Navazující spoj z Myrdalu do Vossu byl totiž odpoledne plně obsazen, a tak jsme si koupili místenku až na večerní vlak a zatím se šli projít kousek do údolí Flåm až ke kostelu ve vesničce Flåm, podél říčky Flåmselvi. (Zdá se, že geografie je v údolí Flåm poměrně fádní vědou.) Nahoru do Myrdalu jsme vlakem vyrazili až v pět odpoledne, takže v Myrdalu jsme byli v šest večer. Šli jsme se podívat kousek zpět do údolí a na jezero Reinungavatnet. Večeři jsme měli s výhledem dolů na údolí a osvětlené vrcholky hor kolem. Vlak odjížděl z Myrdalu po osmé a do Vossu dorazil v devět. Postavili jsme stan v kempu u jezera a před spaním jsme se na chvilku šli projít nočním Vossem.

Ráno jsme si půjčili vybavení na vodu a dostali instrukce o sebezachraňování a o tom, jak se dostaneme k lodím. Pak jsme nasedli na autobus a vyrazili do Gudvangenu, kde na nás čekaly lodě. V Gudvangenu jsme se sbalili do lodí a nepotřebné věci nechali v chatičce. Jana byla na kajaku poprvé, takže první hodinku se ním učila zacházet, což zvládla na jedničku. V sobotu jsme ujeli asi 12km. Dopádlovali jsme až ke kolmé skále v polovině fjordu, před kterou nás chlapík v půjčovně varoval, že z ní padají šutry, a pak se kousek vrátili zpátky na roztomilý poloostrov, kde jsme zakempovali. Večer jsme šli na malou procházku po cestě, která se táhne po východním břehu fjordu a chodí po ní hlavně ovce. Sotva jsme si postěžovali, že nevidíme žádné houby, i když je jich prý všude plno, našli jsme spoustu kozáků a křemenáčů, že jsme je nakonec nemohli skoro unést. Když jsme se vrátili ke stanu, kousek od něj na louce byla liška a dávala nám dobrou noc.

Místo, kde lišky dávají dobrou noc, přesně vystihuje atmosféru fjordu. Nikde nikdo, pár ovcí se pase na břehu a domy ve dvou vesničkách by se daly spočítat na prstech několika málo končetin. silnice si ke konci fjordu prorazila cestu teprve před dvěma desítkami let, předtím byli místní lidé odříznuti od světa a jediným dopravním prostředkem byly lodě. Ve fjordu třikrát za den projede trajekt, občas bača ze člunu zkontroluje ovce;-) a jinak tam není vidět nikoho. Rozlehlou vodní pláň obklopují mnohasetmetrové stěny, na kterých leží šedivá přikrývka mraků. To je prostě svět sám pro sebe...

Ráno bylo trochu chladno a navíc jsme chtěli vyrazit tak, abychom to stihli na konec fjordu a zpátky včas. Pádlování nám šlo pěkně a výhledy byly úžasný. Na hladině fjordu se člověku zdá, že je ke břehu docela blízko, ale fjord na šířku měří zhruba kilometr, a to při rychlosti 4km za hodinu znamená několik minut usilovného pádlování ke břehu. V případě převržení tak o plavání ke břehu nemá cenu uvažovat, navíc břehy jsou docela kolmé, a i když nejsou, tak není úplně sranda na ně vylézt, jak jsme se o tom přesvědčili při obědě. Stěny fjordů jsou hodně strmé a nahoře mezi mraky prosvítal sníh. Fjordy jsou prý tak hluboké, jak jsou vysoké hory kolem nich, což v případě Nærøyfjordu znamenalo hloubku asi kilometr. Břehy lemuje spousta vodopádů a deštivý podzim je dobrý aspoň k tomu, že je v nich spousta vody. Na konec Nærøyfjordu na „soutok“ s Aurlandsfjordem jsme dorazili asi v půl druhé, otočili jsme se a jeli zpátky. Kousek od Aurlandsfjordu jsme si dali oběd. Trochu problém byl vylézt na břeh přes kameny pokryté slizkou vodní flórou, které byly strašně kluzké. U břehu byly spousty krásných červených mořských hvězdic, některé opravdu velké.

Ale to už jsme pádlovali zpátky. Času nebylo úplně hodně, odjezd autobusu se neúprosně blížil. Nad Nærøyfjordem se stáhly ještě temnější mraky, než nad ním byly celý víkend. Přesto jsme se moc nehnali. Zato jsme se převlékli a zabalili rychlostí blesku a na zastávku autobusu jsme doběhli tři minuty před odjezdem, takže nakonec všechno dobře dopadlo. Ve Vossu jsme vrátili vybavení a pokračovali do Bergenu. Netřeba dodávat, že čím blíže jsme byli Bergenu…

Top Gallery