Sea - 10.10.2004

Gallery

Ač je Bergen u moře, k Atlantiku jako takovému to ještě kousek je. Kolem Bergenu se zatáčí Byfjorden, který od moře odděluje souostroví menších či větších ostrůvků. Tyto ostrůvky byly s pevninou (ač Bergen je technicky vzato také na ostrově) spojeny mosty teprve nedávno kvůli rozšíření města. Ostrovy byly ještě v polovině 20. století obydleny pouze malou komunitou rybářů. Za posledních dvacet let se z nich staly oblíbené a velmi zalidněné satelitní vesničky. Podívat jsem se chtěl jednak na ostrovy jako takové, ale hlavně k otevřenému moři, protože to je z Bergenu vidět jen v dálce z Floyenu nebo Ulrikenu.

Vyrazil jsem až v půl jedenácté, v předvečer byla oslava narozenin:-) Kolo jsem si půjčil Michala, sice moc nebrzdilo, ale to koneckonců není potřeba, hlavně když se člověk chce dostat co nejdál. Cestou městem jsem pořád stavěl a koukal do mapy, protože tam, kam jsem jel, vedla do půlky dálnice, jenže to není pro kolo úplně ideální a navíc jsem se musel vyhýbat tunelům, protože jsem nechtěl vlastní titulek v místní černé kronice píšící o neosvětleném cyklistovi v neosvětleném tunelu. Takže jsem jel pěkně podél dálnic a okolo tunelů, ovšem ta díra, kam jsem měl namířeno, nebyla na těch vedlejškách pořádně značená. Ale kupodivu jsem ani nebloudil. Ráno bylo docela frišno, jinovatku jsem potkával ještě po dvánácté, ale zima mi nebyla.

Cesta tam byla docela v pohodě. Cestou jsem jel přes jeden velký most, na kterém neměli oddělený chodník pro pěší a cyklisty, teda spíš tam nebyl chodník vůbec, jen asi půl metru široký rantl u zábradlí. Cestou tam jsem to na něm dobalancoval až na konec, ale cestou zpátky jsem se na to vykašlal a jel normálně po vozovce. Fotil jsem už po cestě, to jen aby se vědělo, jak to tam vypadá. Rezidenční satelitní souostroví Bergenu je skutečně velmi roztomilé, jen to občas zkazí nějaká továrna. Naštěstí je to samé údolí, takže továrny nejsou vidět do daleka. Ty baráčky jsou jeden jako druhý, liší se jen barvami. Dole jsou zátoky, loďky, ostrůvky... No prostě strašně roztomilé. Cesty na tom ostrově (resp. na tom nejvzdálenějším souostroví) už byly super, většinou tam byla svodidly oddělená stezka pro cyklisty. Po tom ostrově jsem projel asi půlku cesty. Myslel jsem, že bude i cestou vidět moře, ale spíš ta silnice vedla na východní straně, takže byla vidět pevnina za ostrůvkama, ale taky to bylo pěkné.

Poprvé jsem viděl pořádně moře asi až ve dvě odpoledne na odpočívadle, tak jsem si tam hned dal oběd. Pak jsem se vydal po silničce vedoucí na západ přes ostrůvky, s tím, že snad dojedu na konec a bude výhled na samotný horizont. Ta silnička ale končila proti zátoce a nebylo nic vidět, takže jsem tam našel místo, kde stavěli rodinné domky a tam už byl výhled úžasnej. Nikde nikdo, jenom rackové, počasí bylo krásný a to moře vypadalo fakt super. Pak jsem jel ještě o kousek dál, protože tam měla být přímo vyhlídka na moře, ale tu vyhlídku jsem podle mapy nenašel. V mapě je totiž jen hlavní cesta, pak vedlejší a pak odbočka na vyhlídku. Jenže od vydání mapy tam přibylo mraky cest, na každých sto metrů jedna, jenže většina z nich vedla k někomu do baráku. Nakonec jsem našel jiné místo, taky bylo pěkné a výhled super. Taky si tam zrovna někdo stavěl dům. Těch nových domů je tam strašně moc, ale kromě nich tam není vůbec nic. Ale příroda je tam krásná, kupodivu jsou tam ještě místa, kde se zatím nestaví, takže se místní můžou i projít do přírody. Trochu problém tam asi mají se zahradami, protože podklad je buď kamení nebo bažina. Řeší se to navezením hrubého štěrku a na to navezou hlínu a zasadí trávu...

To souostroví je na kolo docela dlouhé. Na délku má celé asi sedmdesát kilometrů, já jsem na něm ujel tu prostřední třetinu. Říkal jsem si, že uvidím, kam dojedu s tím, že zkusím dojet co nejdál, abych se pak ještě rozumně vrátil. Lákalo by mě dojet úplně na konec, ale to by bylo dalších 40km, takže jsem to radši vzdal. I takhle jsem toho viděl dost.

Top Gallery