Kramboden - 5.11.2004

Gallery

Na párty na Krambodenu se těšil úplně každý. Znamenala totiž konec přednášek a začátek zkouškového a to bylo potřeba pořádně oslavit. Na chatu jsme odjížděli v pátek dvacet minut po druhé hodině odpolední, když už konečně dorazili všichni Španělé (plánovaný odjezd byl ve dvě). Chata je ve vesničce Kramboden, která je asi hodinu jízdy na jih od Bergenu. Jeli jsme tam dvěma autobusy, celkem nás bylo asi šedesát, a to je teda docela dost. Už v autobuse začaly hovadiny, naštěstí řidič byl v pohodě a nenechal nás jít pěšky. Mariana a Bernie začali šplhat zavěšený do přihrádek na odkládání věcí u stropu, potom si u řidiče půjčili mikrofon a povídali vtipy a cestou zpátky dozadu si dali terénní závod přes lidi a sedačky. Počasí bylo nic moc, ale nepršelo.

Nahoru vedla asi 500 metrů dlouhá cesta, která ovšem měla slušné převýšení. Andreas si chtěl pomoct bagážovou lanovkou, která vedla nahoru, aby se nemusel táhnout s pivama. Měl basu a v ní 24 malých kousků. Spodní stanice lanovky byla dřevěná plošina, ale vlečné lano bylo moc prověšené, takže se z té plošiny na ten vozíček lanovky nedalo dosáhnout. Po chvíli se mu podařilo do toho vozíčku hodit špagát s hákem, kterým to přitáhnul, naložil piva a vyrazil s velkou slávou nahoru.

Cesta byla teda neskutečná, rozbahněná slibovala zážitky rozhodně nevšední. Já jsem si ráno konečně nezapomněl namastit boty krémem, takže mi cestou nahoru neprotekly. Nejlepší bylo totiž jít malou strouhou, kde voda odplavila bahno a dalo se jít po kamenech. To jednak nešlo všude a jednak to většina lidí v hadrových polobotkách stejně neocenila. Drtivá většina došla nahoru s mokrýma nohama, já jsem měl štěstí a ani jsem se neumazal. Nahoře Andreas zjistil, že ta lanovka nefunguje, takže když jsme teoreticky rozpracovali všechny možnosti, jak ji vytáhneme, Andreas se s Michalem radši vydali ty piva přinést ručně. Nutno říct, že Andreas pak těch 23 piv vypil a jedno slíbil Michalovi za pomoc s vynášením;-)

Pak jsem se byl ubytovat. Chalupu vlastní škola, takže je na studentské pařby jednak vybavená a jednak zvyklá. Místa na spaní je tam hodně, teda pro šedesát lidí to stačilo akorát. Sice žádný luxus, ale na těch pár hodin spánku to bohatě stačilo. Kromě šedesáti postelí tam mají velkou a malou společenskou místnost (obě s krbem), saunu, kuchyň , suché záchody (jen pro dámy, pro pány ve výjimečných případech) a "hot tub". Hot tub je veliký sud na terase, ve kterým je kotel a voda. V kotli se zatopí, voda se ohřeje a může se tam sedět, povídat a popíjet, i když na hlavu padá sníh nebo prší. Když jsem v něm byl já, tak jen padalo něco jako omrzlice:-)

No, na začátku Hans-Peter, co to měl na starosti, vyhlásil celodenní soutěž o největší prase, které vyhraje vyprazdňování latríny jako součást sobotního úklidu. Já jsem naštěstí nezvítězil, vyhrál Peter Jenner, který se snažil vypnout světlo tím, že na něj házel plechovky, ale to bylo až v noci. Potom jsme se rozlezli do těch společenských místností, baštili chipsy a sušenky a čekali na večeři. Mezitím začalo sněžit, takže se jižani vydali před chalupu a vysvlečení do půl těla se nechali vyfotit. Fabio tenkrát zažil sníh poprvé v životě, taky to na to vypadá;-) Něco napadalo i na prkna té terasy, takže se z toho dala udělat koule, která občas i někoho trefila. Pak byla večeře a po ní jsme si zahráli odebírání židlí, sice jsem vydržel, dokud nás z dvaceti zbylo osm, ale pak už jsem měl smůlu. V dalším kole museli nejdřív vypít pivo, než si mohli sednout. Pak už se žádný hry nehrály, poslouchali jsme hudbu, pili a kecali:-) Venku se zatím zaplnil hot tub lidmi, takže po baráku začali pobíhat lidi v plavkách a ručníkách.

O půlnoci jsme vyrazili popřát Aaronovi, kterej šestého slavil třicátiny. Ten byl v hot tubu namočenej ze všech nejdéle, strávil v něm přes pět hodin:-) Já jsem do hot tubu vyrazil před třetí, a musím říct, že než jsem do něj zalezl, tak mi venku jen tak v plavkách vedro nebylo. V tom sudu je to ale super, krásně teplo, jenom foukal vítr na špatnou stranu, takže jsme byli taky pěkně vyuzený z kouře, který šel z toho kotle. Blbý bylo, že se to nedalo pořádně vyfotit, pára a kouř kolem toho sudu totiž nebyl normálně skoro vidět, ale když si na to foťák přisvítil bleskem, tak ta mlha strašně zbělala a na těch fotkách není vidět skoro nic, a to je škoda. Když jsem byl v tom sudu, tak padala omrzlice, ale fakt to nevadí, ta teplá voda člověka vůbec zmrznout nenechá. Bylo to fakt super. Docela mě překvapilo, že i když jsem z něho vylezl, tak mi na slabém větru v zimě o půl čtvrté v noci vůbec nebyla zima, a to cesta do chalupy nějakou tu minutku trvala.

Pak už se v chalupě nic moc nedělo, lidi odcházeli spát a tak. Nakonec vylezl i Aaron z hot tubu a chodil po chalupě v mokrých trenkách s pivem v ruce. Bernie se zase rozpomněl, že umí hrát na klavír a zahrál nám pár pěkných písniček na dobrou noc. Spát jsem šel kolem páté, to už tam skoro nikdo nezbyl. Spal jsem jak zabitej, než mě ráno asi v půl deváté probudil chechot Nicole, která připravovala snídani. Já jsem měl štěstí, Petr spal v pokoji, který s kuchyní sousedil a říkal, že se takhle chechtala furt a že se nedalo vůbec spát. Ve velké společenské místnosti někdo rozdělal oheň, aby si příslušníci převážně jižních národů mohli ohřát boty, protože jim nedošlo, že když si je nechají na verandě byť pod střechou, tak jim tam ten sníh stejně nalítá. Pěkně to tam začoudili a spustili požární poplach, který konečně vzbudil Hans-Petera. Ten poté značně rozespalý začal rozdávat slibované prémie za dělání hovadin.

Pak jsme uklidili, zabalili a nastoupili na cestu dolů. Byla to ještě větší sranda než nahoru, teda alespoň podle mě. Ostatní to asi nedokázali úplně ocenit, ale většina měla náhradní boty, aby v autobuse nemuseli být v mokrejch. Naštěstí to organizátoři napsali do informačního dopisu, takže to nebylo překvapení.

No a pak už nic. Když jsme jeli zpátky do Bergenu, tak celý autobus spal. I když bylo krásné počasí, tak se nikomu už nechtělo nikam jít, i já jsem potřeboval pořádně dospat.

Top Gallery